dění

See also: deni

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dějanьje. By surface analysis, dít +‎ -ení.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈɟɛɲiː]

Noun

dění n

  1. verbal noun of dít (“to happen”)
  2. events, affairs

Declension
Declension of dění (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative dění dění
genitive dění dění
dative dění děním
accusative dění dění
vocative dění dění
locative dění děních
instrumental děním děními

Further reading
  • dění in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • dění in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • dění in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.