odpočinout
Czech
Alternative forms
- odpočnout (colloquial)
Etymology
Inherited from Old Czech otpočinúti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈotpot͡ʃɪnou̯t]
Verb
odpočinout pf (imperfective odpočívat)
Conjugation
Conjugation
| Infinitive | odpočinout, odpočinouti | Active adjective | odpočavší
, odpočinuvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | odpočinu | odpočineme | — | odpočiňme |
| 2nd person | odpočineš | odpočinete | odpočiň | odpočiňte |
| 3rd person | odpočine | odpočinou | — | — |
| The verb odpočinout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | odpočal, odpočinul | odpočali, odpočinuli | odpočat, odpočinut | odpočati, odpočinuti |
| masculine inanimate | odpočaly, odpočinuly | odpočaty, odpočinuty | ||
| feminine | odpočala, odpočinula | odpočata, odpočinuta | ||
| neuter | odpočalo, odpočinulo | odpočala, odpočinula | odpočato, odpočinuto | odpočata, odpočinuta |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | odpočav, odpočinuv |
| feminine + neuter singular | — | odpočavši, odpočinuvši |
| plural | — | odpočavše, odpočinuvše |
Derived terms
Further reading
- odpočinouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- odpočinouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- odpočinout in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.