ostřit

Czech

Etymology

From ostrý +‎ -it.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈostr̝̊ɪt]

Verb

ostřit impf

to sharpen

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ostřit, ostřiti	Active adjective	ostřící
Verbal noun	ostření	Passive adjective	ostřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ostřím	ostříme	—	ostřeme, ostřme
2nd person	ostříš	ostříte	ostři, ostř	ostřete, ostřte
3rd person	ostří	ostří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ostřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ostřil	ostřili	ostřen	ostřeni
masculine inanimate	ostřil	ostřily	ostřen	ostřeny
feminine	ostřila	ostřily	ostřena	ostřeny
neuter	ostřilo	ostřila	ostřeno	ostřena

Transgressives	present	past
masculine singular	ostře	—
feminine + neuter singular	ostříc	—
plural	ostříce	—

Derived terms

naostřit
rozostřit
vyostřit
zaostřit

Related terms

ostření n
ostřič m
ostří n

Further reading

ostřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
ostřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
ostřit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.